Zápis z pohledu mého: Clouseau

Zajel jsem vyzvednout Rimmera. Ten, jak ostatně avizoval na IRC, měl už na čele přilepené ono typické H, a tak nic nebránílo tomu jet na autobus - cesta mou limuzínou se mi zdála zbytečně drahá a komplikovaná (benzín, starosti s parkováním, nemožnost pít alkoholické nápoje popř. jíst pralinky atp.), a tak jsem svůj Škoda-vůz zaparkoval na autobusovém nádraží. Kupodivu se lidé ani příliš neohlíželi po Rimmerovi a jeho písmenu na čele. Cesta autobusem proběhla bez problémů a po dobu jízdy se nic zvláštního nestalo.

Do Holešovic jsme přijeli v 11:40, ačkoliv podle jízdního řádu to mělo být až v 11:55. Byl jsem domluven s Kharikem, že na nás bude čekat v metru ve 12:00 a tak vědomi si časové rezervy a trýzněni pocitem hladu jsme s Rimmerem zamířili ke stánku s občerstvením s úmyslem zakoupit sobě nějaké potraviny a zasytit se. Dal jsem si vydatný párek v rohlíku, Rimmer dal přednost hamburgeru. Takto posilněni jsme šli tedy dolů do metra, kde na nás čekala Kharik. Samozřejmě, že tam bylo hodně lidí a tak jsem ji hned neviděl, a proto jsem si lišácky počkal, až všichni odjedou. Samozřejmě, že seděla hned na lavičce vedle nás. Uvítání bylo milé a vřelé :-)

Já jsem se ujal role vedoucího naší malé skupinky a neomylně jsme vyrazili směr Náměstí Republiky (nutno podotknout, že sraz byl na Náměstí Míru). To si ovšem ani Kharik ani Rimmer neuvědomili a tak mě slepě následovali. Tímto jim znovu děkuji za projevenou důvěru vůči mé osobě. Podle programu, který byl uveřejněn na webu, jsem si pamatoval, že sraz je na schodech jakéhosi novogotického kostela. Ovšem světe div se, na Náměstí Republiky žádný takový není. Kharik se mě sice snažila přesvědčit, že jakýsi dům je tím kostelem a jako argument uváděla věžičku na střeše toho domu, ale já jsem byl poněkud skeptický. Nakonec jsme si sedli na lavičku u východu z metra a čekali, co se bude dít. Když tu najednou Kharika zasáhla spásná myšlenka a zeptala se, jestli není sraz někde jinde, že náměstí je v Praze víc...např. Náměstí Míru. BINGO. A tak znovu hurá do metra a směr schody novogotického kostela.

U kostela, do kterého vedlo asi osmero schodů, už čekal Genie. Ten se mi samozřejmě neopomněl svěřit s faktem, že trasu Ostrava-Praha zvládl za 2 hodiny 50 minut. Za deset minut dorazil i organizátor session - deepdance. Všichni jsme shledali, že účast jaksi pokulhává za očekáváním, ale shodli jsme se na tom, že ostatní jistě ještě dorazí. A taky že ano. Než bys řekl genLaudon byl tu genLaudon. Dokonce přišel i ospalec a věčný rejpal Achjo. Potom zavolal Kohy, že přijel do Prahy později než předpokládal a slibil, že na místo setkání dorazí nejpozději ve 14:00. Stále jsme však čekali, kdy se objevi _ZDENAL_, Beatka a Didona. Jak se později ukázalo, známý alkoholik _ZDENAL_ nedorazil a ani se mu nebylo možné dovolat, protože se opět opil (co opil, on se vysloveně wožral) a spal spánkem nespravedlivým. Proč nedorazila Beatka a Didona nebylo dodnes objasněno.

Opět se ve mě probudil vůdcovský duch a zavelel jsem k přesunu na Petřín. Ovšem hnidopich Achjo se vytasil s vytisknutým programem a upozornil, že bod číslo dva je přesun na Hradčanskou. Musel jsem mu dát za pravdu, ale tímto si to u mě teda pěkně rozházel :-) Ze stanice metra Hradčanská tedy následoval mnou avizovaný výstup na Petřín. Počasí bylo nádherné a procházka pražskými uličkami byla příjemná. Během ní se nám ozvala Beatka a svěřila se deepovi, že možná dorazí, možná ne - což v řeči Beatky znamená že určitě NE. Konečně jsme dorazili na Petřín do restaurace. Myslím, že se jmenuje Vyhlídka nebo tak nějak. Část naší výpravy byla trýzněna hladem, a proto dotyčné jedince (včetně mne) neodradili ani ceny exluzivního charakteru a objednali si jídlo. Když jsme se dobře, málo a draze najedli, vyrazili jsme do hospody, na jejíž jméno si nemohu vzpomenout, ale genLaudon a Achjo to vědí, neboť jsou tam známými štamgasty. Bohužel se od nás oddělila Kharik. Deepdance to nesl velmi těžce a chvíli trvalo, než se z toho vzpamatoval. Sešli jsme dolů a začalo pršet.

V oné hospodě samozřejmě nebylo místo, a tak jsme šli do další, asi sto metrů vzdálené "restaurace". Tady si objednali jídlo ti, co tak neučinili na Vyhlídce. K pití si objednal každý podle svého gusta. Deepdance, genLaudon a Achjo se rozhodli, že si dají víno, a tak deepdance objednal láhev vína. Byla mu přinesena na stříbrném podnosu krabice nějakého moštu, který se snažil tvářit jako víno, a tři sklenice. Deepdance se odvážil ochutnat tento mok a po té si objednal malé pivo. Achjo a genLaudon však uznali toto víno za pitné a bez výčitek svědomí vyžahli celou krabici. Chtěl bych se ještě pozastavit u jednoho hosta tohoto výčepu. Byl jím jakýsi místni opilec, nevábného vzhledu a pochybné existence. Seděl u jiného stolu, i přesto měl stále snahu si s námi povídat. Když nikdo nereagoval, povídal si sám se sebou. Tento zoufalec byl již v tak zbědovaném stavu, že se mu už pravděpodobně nevyplatilo odskočit si na malou, a tak to nechal osudu a svým kalhotám...bohužel po chvili i našim čichovým buňkám. My jsme však měli na dvacátou hodinu zamluvený stůl ve Fanánkově hospodě na Letné, a tak jsme nechali tento podnik i s jeho vinařskými znalci a štamgasty jeho osudu. Před hospou se oddělil genLaudon s tím, že se k nám opět připojí u Fanánka.

Ve Fanánkově hospodě bylo rušno. Koberce stočeny před vraty, okna zateměná, magnetofon hrál, rádio hrálo, gramofon hrál, Vavřík hrál na kytaru....eh, to sem nepatří, to je jiná povídka :-) Takže znovu. Ve Fanánkově hospodě bylo rušno, ale náš stůl byl volný, a tak jsme usedli. Opět následovala objednávka jídla (když si to tak uvědomím, tak jsme všichni docela dost nenažraný) a pochopitelně i pití. Všichni pili alkohol, pouze Rimmer se držel zpátky, možná byl ještě pořád nervózní z toho, že neudělal astronavigační zkoušky. Ve Fanánkově hospodě je skutečně příjemně, neméně příjemná byla i obsluha - mladá, pohledná a milá dívka. S tou měl deepdance již své zkušenosti, když ji několik týdnů před tím žádal o telefonní číslo (nebo ji někam zval ?) - no nevím, ale možný je všechno, obzvláště u deepa (o tom se přesvědčíte později). Genie řekl, že s ním zpátky do Ostravy má jet Vina, a že ji teda musí zavolat a říct jí, kam má přijít a kde nás najde. Deepdance ji tedy po telefonu vysvětlil, kam má přijít a že na ni počkáme. Jediný, kdo věděl, jak Vina vypada, byl Genie. Ovšem lepší bylo to, že Vina nevěděla, jak vypadá Genie ani kdokoliv z nás. Mezitím jsme pili a jedli co hrdlo ráčilo. Když vešlo Vina dovnitř, zrovna stál Genie na kraji stolu a Vina procházela kolem něj. Genie ji pozdravil: "Dobrý den". Vina mu pozdrav opětovala a bez váhání šla dál a sedla si nahoru ke stolu. Pár minut jsme se bavili a škodolibě ji pozorovali. Pak ji deepdance zavolal na mobil a nasměroval k našemu stolu. Z Viny opadlo napětí a začala se s námi zcela nenuceně bavit.

Po desáté hodině večerní jsme vyrazili na kulečník. Zde nenechal deepdance nikoho na pochybách, že pool už někdy v životě hrál a své protihráče stavěl do role diváků. Dokonce i já jsem podlehl kouzlu této hry a sehrál jsem s Rimmerem dvě vyrovnané partie. Po půlnoci se s námi definitivně rozloučil Genie a Vina a vydali se směr Ostrava. My jsme setrvali ještě pár her a poté jsme zaplatili za Genieho a Vinu :))) a také odešli. Před barem se s námi rozloučil Achjo a zbytek, tedy deepdance, Rimmer, Kohy a já jsme se vydali směr deepův byt na Jižním městě. Cestou autobusem na Jižák jsme s deepdancem jen nevěřícně kroutili hlavami. Kohy s Rimmerem totiž neustále probírali seriál Red Dwarf, rozebírali chyby a nelogičnosti, neustále něco citovali - a to prosím od začátku session !!! To znamená 12 hodin v kuse. Dokonce jsme zaslechli i téma "jak by oni dva natočili další epizody". To už je prostě moc. Rimmer s Kohym patří bezesporu k největším znalcům a fandům Red Dwarfa v České Republice.