Session - České Budějovice + Zliv

Zápis z pohledu mého – Kohy

Dne 7. října 2000 se konala další session irc kanálu #cervenytrpaslik a poněkud nešikovně jsem byl určen jako spoluautor programu a zábavy já. Nešťastně už proto, že jsem zjistil jakousi prapodivnou spojitost mezi organizátorstvím a prací, tedy věcí, kterou pohrdám více, než muži, co nosí růžové elasťáky.

Ale když už jsem se jednou nabídl, souhlasil jsem. Díky mé agitaci jsem však do této megaakce zapojil i nové členy naší irc-rodiny, tedy jmenovitě Drahoshe a vidlaquea. Já sám nebydlím přímo v Českých Budějovicích, ale ve Zlivi, tedy městečku, které ještě zasáhne do děje, proto jsem přivítal pomoc Drahoshe, který je Budějovičák jak poleno. Asi měsíc předem jsme tedy s těmito kumpány zamluvili restaurace a ostatní podobné podniky, jež nám měli posloužit jako kulisa při našem “plácání jater”.

Vše tedy bylo bravurně připraveno. Vyvstal nám však menší problém: České Budějovice jsou vcelku izolovanou lokalitou vůči městům jako je Ostrava, Česká Lípa, Sofie a svým způsobem i Praha, takže počet přihlášených osob se neustále kulantně pohyboval v rozmezí mezi 5 – 10 lidmi. “No, nevadí,” řekl jsem si.

Připraven jsem byl, takže jsem ráno 7. října přivítal vcelku s klidem. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem asi 2 hodiny před stanoveným časem srazu (myslím 16.hodinu) zavolal Drahoshovi a vidlaqueovi. Oba totiž na předem připravenou akci DOKONALE zapomněli. Pravdou je, že na kanále jsme se o ní docela dlouhou dobu nebavili, ale jejich naprostá nepřipravenost na mne zanechala hluboké stopy obav. Oba mne však po telefonu ujistili, že vše s přehledem stihnou, a tak jsem se hodil do klidu. Asi v 15:10 trpaslíkovského času jsem tedy začal startovat Vasila. Pro nezasvěcené vysvětlím, že se jedná o můj vlastní automobil značky Trabant, který byl v té době ještě poměrně spolehlivý. Rozjel jsem se do vidlaqueova bydliště, což je nevelká indiánská osada nedaleko Českých Budějovic a společně jsme se vydali do našeho krajského města. Po cestě jsme si všimli i povědomé postavičky stopující u silnice už na předměstí Budějovic. Ano, byl to Drahosh. Nasedl a nezapomněl nám sdělit, že jeho finanční situace se dá připodobnit jen k situaci ohyzdné lovkyně mořských perel z Nepálu. To by až tak nebylo překvapivé, pokud byste ho znali déle, ale když mi vidlaque sdělil, že je na tom velmi podobně nezmohl jsem se na nic jiného, než na zaparkování Vasila.

Nuvot, čas srazu se blížil a i naše povedená trojka již čekala na smluveném místě, kterým bylo českobudějovické hlavní nádraží. Již ráno mi volal Clouseau, že je na cestě společně s Rimmerem, avšak čas srazu zaručeně nestihnou, a že mi zavolá hned, jakmile dorazí do ČB.

Následná situce byla asi taková: na místě srazu byly přítomni: Kohy, Drahosh, vidlaque, bezdomovec Eda, paní Kadrnožková (ta údajně čekala na dceru z Plzně), eisenboňák Marcel a blíže nespecifikovaný počet sobotních nádražních povalečů. Tedy, aniž bych chtěl kohokoliv z přihlášených obviňovat z liknavosti, tak nepřijel VŮBEC nikdo!!! My tři jsme se tedy odebrali do nedaleké restaurace a objednali si pití. Vidlaque si dal dokonce i nějaký druh salátu a čekali jsme na opozdilou, leč i tak váženou, dvojici trpaslíkovců. Za nějaký čas se ozval můj mobilní telefon a na druhém konci vlnové délky očekávaný hlas – Clouseau. Se smíchem, jež je mu vlastní více, než cokoliv jiného mi sdělil: “Tak už sme tady, J J J, kde ste, J J … tak si nás přijďte vyzvednout na nádraží J J!” Vidlaque a Drahosh se ale poněkud rozseděli a do nádražní haly se jim příliš nechtělo. Vyslali mne tedy jako posla … mimochodem já jediný jsem přijeduvší znal osobně, takže…

Usadil jsem se opět vedle Edy a čekal … leč marně, rozhlas již příjezd vlaku od Prahy ohlásil, lidstvo se z vlaku již dávno vyhrnulo, leč postavy dvou rakovinových polypů na řiti lidstva, tedy Clousyho a Rimmseyho nikde. To už do nádražní haly přikráčeli i Drahosh a vidlaque. Odhodlal jsem se tedy Clouseauovi zavolat. Ten již můj telefon čekal a vynadal mi, kdeže to jsem. Zhrozil jsem se, že Clouseau zamířil do úplně jiného města, ale to už jsem ho v dáli pozoroval, jak kráčí chodbou z perónu přímo ke mně. On si totiž myslel, že rozvinu červený koberec a transparent =HAVE A FANTASTIC PERIOD= přímo od dveří vlaku, a tak když koberec a transparent neuzřel, usedl a zavile na mne čekal přímo na peróně. Nicméně radost z toho, že jsme se našli byla taková, že jsme se na vynadání ani jeden nezmohli.

Vyšli jsme tedy z nádražní haly a jali jsme se směřovat do první restaurace, která byla v našem plánu. Samozřejmě začalo hustě pršet. Avšak nezměrná radost ze shledání zapříčinila, že jsme kapky ani nevnímali. Přesto, když jsme k Gin baru přiběhli, s úlevou jsme odložily naše oděvy, které připomínali spíše hadry na vytírání. Usedli jsme a počali jsme se poznávati. Já jsem se jediný znal se všemi, takže jsem byl jakýmsi prostředníkem. Konverzace začínala slibně květnatět…

Další zastávkou na našem „tour“ po jihočeských hospodách byla restaurace „Na plovárně“. Sám jsem v této restauraci kdysi (letos na jaře) oslavoval maturitu a tehdy jsem na ní neshledal žádné nedostatky. Matně si pamatuji příjemnou slečnu, výbornou krmi a tekuté pití… Jaké bylo mé překvapení, když k nám přišel někdo, kdo evidentně neuspěl v konkurzu na striptéra, navíc byl … jak to kulantně říci … debilní!!! Těžko hledat druhého tak otravného pingla, ale to přeci nemohlo ohrozit naši session. Objednali jsme si tedy, po velice složité domluvě, nějaké jídlo a pití a pokračovali jsme ve skvělé konverzaci. Když nám, asi na pošesté, přinesli jídlo, které k nám náleželo, pojedli jsme a bylo nám … božsky. Malý problém nastal jen s tatarskou omáčkou, neboť pan Úchvatnýimbecil nedovedl pochopit, že sáček, který má díru a jen polovinu obsahu, není zrovna vhodný pro nás – vážené Trpaslíkožrouty.

Pak si Drahosh vzpomněl, že na dnešek vychytrale zorganizoval ještě jeden sraz – tentokrát lidí od něj ze třídy. Co s tím? Jediné, co ho napadlo – spojit obě akce dohromady.

S notnou dávkou zadostiučinění jsme tedy zaplatili útratu a „milému“ pinglovi, který spíše připomínal plivátko, které páchne jako tchoří latrína, jsme nedali ani haléř dýžka!!! Jen já jsem se spletl o korunu, za což se zpětně omlouvám.

Dalším místem, kde jsme poseděli, byl nám již známý Gin bar, do kterého milý Drahosh naverboval i své a vidlaqueovi spolužáky a spolužačky. Dostatečně dlouhý stůl samozřejmě k dispozici nebyl, a tak se oba tábory rozdělili a vidlaque s Drahoshem pendlovali mezi nimi. To už nás ale zaujala prezentace Rimmerových trpaslíkovských karet. Vážně to bylo dílko skutečného fanouška trpaslíka! Místo srdcí, listů, kár a piků, skvěly se v rozích karet podobizny Rimmera, Listera, Krytona a Kocoura a to nemluvím o výborných obrázcích uprostřed. Nemohli jsme se těch skvělých karet dostatečně nabažit. Rimmsey se hned nabídl, že nám je může zajistit, leč naše finanční situace nebyla a není taková, abychom toho byli schopni. Snad někdy v budoucnu.

Popíjeli jsme a čas běžel … nemohlo mi uniknout ani to, že Rimmer by nejraději, hned po příjezdu do ČB, zamířil ke mně domů, jelikož já, na rozdíl od něj v té době, vlastním CD se všemi díly našeho kultovního seriálu. Proto jsme se shodli, že kolem jedenácté vyrazíme ke mně domů a budeme sledovat Červeného trpaslíka, až nám z toho bude špatně.

No jo, předsevzetí je jedna věc a realita věc druhá. V době odjezdu jsme totiž nemohli naleznout Drahoshe a vidlaquea, kteříšto neodolali pokušení z nepřítomnosti rodičů a neznámo kde si pokuřovali neznámo co. Zběsilý Rimmer by je, ve své zaslepenosti v odjezdu, nejraději ponechal svému osudu, ale nebylo potřeba. Oba zhýralci J se naštěstí brzy objevili, a tak již odjezdu nic nebránilo.

Nastartoval jsem svého Trabanta WRC4985 525 TDI zvaného Vasil a nasoukal jsem do něj všech pět pasažérů, včetně sebe. Pohodlí cestujících na zadním sedadle asi nebylo bůhvíjaké, ale Drahosh vystupoval hned na kraji Českých Budějovic, takže Clouseau a Rimmer se vzadu pohodlně uvelebili a vidlaque mi dělal navigátora. Posléze jsem zjistil, že to nebyla dobrá volba. Vasil měl v té době ještě takovou svou specialitu: přepínání světel z dálkových na tlumené a opačně se totiž neobešlo bez chvilkového oslepnutí pasažérů. Abych to vysvětlil, prostě, jakmile jsem se o něco podobného pokusil, na chvíli zhasla světla úplně, což není nic příjemného (vyzkoušejte si to). To by se snad ještě dalo zvládnou, leč reakce mého navigátora vidlaquea připomínala ze všeho nejvíc Krytona, který předvádí záchvat přechodné bezhlavosti a zuřivosti. Bouchal zběsile do autíčka zevnitř a řval tak, že by ohluchl i orangutání samec v době hájení. Vše jsme ale zvládli ve zdraví, vyhodili jsme vidlyho v jeho rodné malovsi a směřovali jsme do Zlivi, tedy městečka, kde bydlím.

Vasila jsme zaparkovali před domem a všichni tři jsme se odebrali do mého království. Rimmerovi se již v oku zračila bezbřehá posedlost sledováním a překvapil mne i soupisem, nebo lépe řečeno programem epizod, které se mají na mém počítači „vysílat“. Provedly jsme tedy náležité úkony a už jsme seděli před monitorem. Nevím při kolikátém dílu, ani v kolik hodin jsem usnul, ale pokud bych si měl tipnout, počítám, že bylo minimálně půl čtvrté a promítal se dobře… osmý půlhodinový díl. Pak mne probral Clouseau, že není schopen dalšího sledování, abych ho tedy uložil. Odvedl jsem ho do vedlejšího domu, který mu byl sympatický hlavně tím, že má svou satelitní anténu, což v praxi znamenalo, že on bude moci ráno od sedmi hodin sledovat na RTL přenos z velké ceny Formule 1. Ulehl jsem tedy na svou postel, která stála vedle gauče neúnavného Rimmera, který stále sledoval a usnul jsem spánkem spravedlivým. Vzbudil jsem se někdy ráno, ani nevím, kolik mohlo být hodin a co vidím? Ano, samozřejmě, Rimmer stále sledoval napjatě monitor se svými oblíbenými hrdiny. Později jsem se dozvěděl, že, krom snad půl druhé hodiny, sledoval Rimmer seriál celou noc!!! Ale z pohledu trpaslíkovce, který má díly doma a může se dívat prakticky kdykoliv, jsem s ním cítil.

Ráno se zhltla rychlá snídaně, probral se neúspěšný závod F1, který Clouseau sledoval ve vedlejším domě a který bohužel vyhrál jakýsi německý babkovrah.

Následovala cesta na zlivské vlakové nádraží, kde jsem obě slizké žumpy chodícího odpadu nasadil na přijeduvší vlak a … session 7. - 8.10.2000 v Českých Budějovicích a Zlivi mohla být prohlášena za skončenou!