Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!" Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat - velké poučení pro rok 2008: * obstaráme si větší bič * vyměníme jezdce * říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil." * založíme pracovní skupinu pro analýzu koně * navštívíme jiná místa, jak se tam jezdí na mrtvých koních * zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni * vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně * vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní * upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý * zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni * zapřáhneme pár mrtvých koní k sobě, aby se jim lépe táhlo * prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo chvilku jezdit * po poradě s veterinářem zakoupíme něco drahého, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji * vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci * nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm * nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami * restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení * prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem * povýšíme jezdce, pak si sedneme a počkáme, až se kůň sám zvedne * budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli Jakákoli podobnost s existujícími firmami, jejich projekty a jejich poradci a našeptávači v Česku je samozřejmě jenom čistě náhodná...